Morisova dobrodružství

Neuveritelne se stalo skutecnosti. 

Po nespoctu epickych good bye parties, skvelych momentech s kamarady a rodinou, zahrnuta fare well darky a pranim vseho dobreho jsem si klekla na svuj kufr, abych ho vubec zavrela a doslo mi, ze ja to asi fakt udelam. Ja asi fakt odletim.

Na letiste me doprovodila pocetna delegace a bylo to smutne, ale i hezke. Neni nic lepsiho nez odjizdet s pocitem, ze se mate kam vratit. 

Poprve jsem si taky uzila luxus priority boardingu. Az na to, ze jsem sedela v ulicce, takze jsem se stejne musela zvednout a pustit sednout ty dva muze vedle me. Nicmene nemuset se vyjimecne starat o to, jestli mam moc nebo malo zavazadel byla prijemna zmena. Let probehl hladce, ackoliv pocasi nam moc nepralo. Pilot se nakonec na Luton trefil a ja vsechmo stihala jaksi hrozne rychle - muj kufr prijel jako jeden z prvnich, stihla jsem drivejsi autobus a nez jsem se stihla probrat, sedela jsem na kafi s Kris, ktera se me ujala. Za to ji patri velky dik, protoze krome toho, ze me zachranila od bezdomovectvi, mi jeste i vyridila britskou sim kartu. Takze uz jsem online i zde.

Obepsala jsem asi tak milion inzeratu na bydleni a ted budu dalsich par dni vsechny presvedcovat, ze jsem mila divka, se kterou je radost bydlet. Nevim, co budu delat zitra a je to prijemny random element v mem zivote. Trochu mam strach a hodne se tesim.