Morisova dobrodružství

Dalším z nespočetné řády Herkulovských úkolů před nastěhováním do nového bytu bylo zařídit elektřinu a plyn. Z nějakého důvodu voda nikoho neštve, ale u ostatních věcí jsme musely zavolat na příslušné společnosti a založit si u nich účet na naše jméno.

Ačkoliv by člověk řekl, že to není nic strašného, oba telefonáty nám daly zabrat. Paní z Dominion (elektřina) byla sice milá, ale rozuměla jsem jí asi tak každé 3 slovo (většinou jen Ma'am na konci věty). Jsem opravdu zvědavá, co mi přijde na prvním účtu, protože vlastně ani moc nevím, co jsem tam zvolila za věci (měli jakési dvě možnosti, jak naúčtovat vratnou zálohu 150 dolarů - v rámci jednoduchosti jsem zvolila variantu jedna plus jsem přikoupila pojištění, které nevím, jestli je povinné, ale paní to podala jakože se to běžně dělá). Telefonát trval asi 15 minut, protože jsem paní neustále žádala, zda by mohla zopakovat to, co právě řekla, abych zachytila alespoň 50% informací (poznámka: musím si sehnat kamarády, kteří ovládají přízvuk velmi blízký černochům, abych se procvičila. Netuším, zda paní opravdu černoška byla, ale rozhodně to tak znělo). Nicméně dneska se ukázalo, že jsem byla úspěšná, jelikož mi přišel potvrzovací mail a tím pádem si mohu být jistá, že moje jméno je ve společnosti zapsané správně a mám i ono kouzelné Account number, které musím v neděli předložit při stěhování.

Plyn byl podobně vtipný, ne-li vtipnější. V rámci rozdělení mentální devastace do společnosti Washington Gas volala Věrka a rozhodně to neměla lehčí než já. Pán jí ochotně sdělil, že když nemáme Social security number, bude potřebovat, abychom mu nafaxovaly nájemní smlouvu a 2 ID s fotkou. Poté, co jsme se popraly s faxem na DSS (zřejmě se divíte, proč jsme museli v 21.století faxovat, ale Washington Gas by zřejmě nezvládl zpracovat e-mail se skenem našich dokumentů, tak jsme si užily trochu toho píp-chrrrrr-tydly tydly), jsme se chtěly ujistit, zda dokumenty přišly. To ale na infolince nevěděli a ani nebyli schopní to nijak zjistit. Tudíž jsme si dneska udělaly nucený výlet do DC do sídla společnosti Washington Gas.

Po příchodu nám ochotný pán založil účet a vše zařídil a celá věc trvala asi 5 minuty i s pozdravem a rozloučením. Oproti předešlým dvěma 20minutovým telefonátům příjemná změna. Plny euforie z toho, že už v pondělí si budemea moct pustit plyn (na sporáku pro uvaření jídla, pochopitelně) jsme se vydaly poznávat krásy DC, když už jsme se tam docrckaly metrem.

První zastávka - Bílý dům. Už z povahy našeho studia jsme tento skvost prostě vynechat nemohly. Ano, je bílý a obklopený plotem a policisty. Po cestě k Barackovu baráku jsme ještě obhlédly Department of Treasury a Bank of America, abychom věděly, kam na konci pobytu pro šek za přežití 4 měsíců v USA. Vedle Bílého domu jsme si prohlédly bývalý Department of War and Navy a pak už naše kroky vedly dlooouhým Ellipse Governmental Parkem(okupovaným prezidentskými husami, které se majestátně pásly)  ke špidlíku, jak jsem familiérně překřtila Washingtonův monument. Špidlík byl velmi majestátní už z dálky a kdyby mi nebylo takové vedro, jistě by mě prostoupil duch americké hrdosti. Namísto hřejivého pocitu z pobytu v Novém světě jsem si ale užívala čtyřbarevnou zmrzlinu.

Protentokrát jsme se rozhodly nenavštívit souseda Lincolna a radši jsme vyrazily k nejvyšší budově v DC, Capitolu. Věděly jste, že Capitol musí být a zůstat nejvyšší budovou ve městě a proto se v DC nestaví mrakodrapy? Já teda ne, ale holky mě poučily. Co na mapě vypadalo jako hezká procházka parkem, ve skutečnosti byla dost dlouhá štreka na slunci skrze sice park, ale z poloviny rozbagrovaný. Útěchou mi byla zmrzlina a americké přítulné veverky, ačkoliv nepózovaly přesně podle mých představ. Příště si vezmu pytlík buráků a budeme kamarádky.

Dříve než se dostanu ke Capitolu, prozradím vám odkud vznikl nadpis článku. Ačkoliv bylo kolem poledne v DC vedro k padnutí, všude po parku se pohybovali více či méně oblečení a rychlí běžci. Před Capitolem jsme dokonce potkaly skupiny polonahých běžců, kteří cosi provolávali. Vypadalo to, jako by se Američani rozhodli vyběhat všechny cheesecaky a hamburgry a tak si natáhli tepláky, elasťáky, tílka a iPody a vydali se běhat do parku hned vedle rušné ulice. O ano, smog byl vždycky dobrý na plíce a tady to vědí.

Capitol byl velmi kulatý a vysoký. Poseděly jsme na lavičce u bazénku, který je přes silnici před Capitolem a u kterého je socha pána na koni (netuším, kdo to je, ale pokusím se to zjistit). V bazénku plavaly velmi nestydaté kachny, které na mě vystrkovaly zadky a červené nožky. Asi mi tím dávaly najevo, co si myslí o probíhajícím prezidentském šílenství. Pak jsme vyrazily přímo před Capitol, kde jsme poseděly na kamenném zábradlí a pozorovaly okolní cvrkot turistů a policistů.

Po náležitém odpočinku jsme konečně zamířily ke stanici metra, které nás vesele odvezlo až domů. Nožičky moje, nebojte se, tohle byl jen začátek našeho putování po DC. Za 14 dní totiž začínám stáž a jsem žádostiva, kam mě mé povinnosti ještě zavanou.

https://picasaweb.google.com/113308521040012866498/Washington2012?authuser=0&feat=directlink