Morisova dobrodružství

Na poslední den v NY jsme si nechaly převeliké Natural History Museum a cestu k němu jsme spojily s návštěvou Central Parku. Počasí nám sice moc nepřálo, ale alespoň nepršelo. Central Park musí být v létě za pěkného počasí dokonalé místo, i takhle byl suprový. Ale jak je mi zima, nedokážu obdivovat ani takové nádhery. Před muzeem měli stylovou výzdobu vánočních dinosaurů (rozuměj zelený dinosaurus obalený světýlky) a vevnitř velkou frontu. Jako první jsme se vydaly do planetária, show byla v ceně vstupenky a byla fakt dobrá. Sice nám 2x připomněli, že ta paní, co to namluvila je opravdu Whoopi Goldberg (wow jako!), ale stálo to za to. Zrod galaxií, hvězd na obrovské kopuli, to je vždycky dobrá podívaná.

Muzeum jako takové mě bohužel moc neoslovilo. Natural History v DC bylo lepší. Tady sázeli spíš na vitríny s vycpanými zvířaty a podobně, ale musím říct, že "obrazy", kde zvířata zasadili do přirozeného prostředí vypadaly dobře.  Na pátou jsme měli lístky na vyhlídku v Rockefellerově centru a když jsme s menším časovým předstihem dorazily, bylo nám řečeno, že je nulová viditelnost. Sice nám dovolili přebookovat si lístky na úterní ráno, ale moc to nepomohlo.

Pondělní večer se nesl v duchu kulturního povznesení. Měly jsme totiž lístky na show na Broadway a to Fantoma Opery. Vybraly jsme dobrá místa, kde bylo fajnově vidět a show byla super. Jenom mě trochu překvapil prodej pití a cukrovinek přímo v hledišti, ale to je asi ta pokroková Emerika.

Ani v úterý ráno nebylo počasí lepší, takže jsme s Rockefellerova centra viděly jen na okolní paneláky. Ale co, aj tak to bylo dobré. Pak chvíle stresu při balení, veget na pokoji a cesta na letiště. Jsem ráda, že jsem předem nevěděla, kolik ten kufr váží, jinak bych ho do toho metra asi ani nedotáhla. Na letišti jsem při odbavení zavazadel vyplázla 100 USD za nadváhu kufru. A bylo mi to jedno. Už jsem tak moc chtěla domů, že bych jim dala asi cokoliv, aby ho odbavili a já si ho pak mohla vyzvednout v Praze. Po důkladné bezpečnostní prohlídce jsme našly naši boarding gate, pak následovalo 6 hodin neklidného letu s turbulencemi, 2 jídla a - Lisabon!

Krásná, překrásná Evropa :) Cesta z Lisabonu do Prahy s mezipřistáním v Budapešti sice byla skoro stejně dlouhá jako cesta přes oceán, ale co, byla jsem už skoro doma, přinejhorším už bych to i došla. V Praze jsem si vyzvedla kufr a šťastná jak blecha (a unavená jak nevím co - nevím, jak moc se blechy dokážou unavit) jsem sedla k Budirským do auta (Lucčin taťka se nabídl, že pro nás přijede). V Brně na mě čekali naši a kolem deváté večer jsem konečně byla doma.

Americké dobrodružství ještě nekončí, užiju si ještě dost papírování, ale už jsem definitivně doma :)