Morisova dobrodružství

A já se jim nedivím. Sice se po sobotní bouřce/tornádu ochladilo ale i tak byl nedělní den dost teplý.

Nápad jet do ZOO jsme měly už delší dobu, jen bylo potřeba ho zrealizovat. Neděle se zdála jako příhodný den a jen co jsme vyřešily problém, jak se z našeho bytu dostat na metro, mohly jsme vyrazit. Normálně na metro jezdí autobus, ale o víkendu ne, asi si ve WMATA (něco jako washingtonské ČSAD) řekli: "Kdo by proboha chtěl jet o víkendu do DC autobusem, když tu mají všichni auto?!". No, my bychom chtěly. Dopochodovaly jsme na zastávku, ze které jedna osiřelá autobusová linka jezdí na metro i v neděli a provázely nás udivené pohledy všech řidičů. No tady se prostě pěšky nechodí.

Washingtonská zoo patří pod instituci s těžce vyspelovatelným názvem Smithsonian, která spravuje i plno muzeí a podobných zábavných podniků. Jakožto většina věcí v DC i zoo je velká. A to jakože dost. Neplatí se žádné vstupné, což nás potěšilo. Jako první jsme vešly do Visitor center, podívat se co všechno tedy v zoo můžeme vidět. Upřímně, první, co jsem viděla já byl obchod se suvenýry, kde měli velký výběr plyšoňů. Jelikož jsme byly blízko Asia trail, kromě všudypřítomných různobarevných pand (mysleli jste si, že panda je černobílá? Ani náhodou! Fialová, modrá, zelená, jakou si budete přát), poměrně bizarních pandích čepic (jakobyste nosili pandí skalp na hlavě) a dalších pandích suvenýrů měli i lemury. A více druhů! Nejenom klasické lemury kata alias Jelimány, ale i red fronted lemur (fakt nevím, jak se jmenují v češtině) alias Maurice. Nevím, jak se to stalo, ale o chvilku později jsem stála u pokladny s heboučkým Jelimánem v ruce a podávala paní svou kreditku. Já za to nemůžu, to samo.

Největší atrakce zoo - pandy jsme viděly jen částečně. Paní pandová je totiž těhotná, a tak je Panda house zavřený a venku byl jen pan panda, který se líně procházel sem tam a schovával se v zadní části výběhu, aby nám dal najevo, jak moc jsme mu jedno. Ale my jsme našly místo, odkud na něj bylo vidět  a máme dost fotek, abychom ho usvědčily z toho, že tam byl (haha!).  Dál jsme viděly slony, koně, surikaty, žabičky, opice (vtipná expozice, opičky si s námi přes sklo hrály a pan orangutan vzadu ve výběhu cosi kutil a pochutnával si na ovoci) a plno lidských mláďat, které dělaly větší bordel než ty zvířecí. Opice mají v téhle zoo speciální lanovku, která vede vysoko nad expozicemi a po které se můžou přesunovat z jednoho výběhu do druhého (takový opičí lanáč). Většině zvířat byl dost hic, takže třeba lvi a tygři se jenom váleli, zato vydry si to v potůčku užívaly. Největší radost ze života jednoznačně projevil lachtan, asi sameček, který po bazénku létal sem tam a občas poctivě zapózoval. Pak vyskočil za samičkama na skálu, kde se vyhřívaly, za což dostal vynadáno (tj. začali na sebe řvát). Vyfotit se mi ho podařilo jen párkrát a ještě ty fotky stojí za prd, byl na mě moc rychlý. A pokud jsem nechtěla zašlápnout žádné dítě, nemohla jsem ho dost dobře pronásledovat.

A ti lemuři. Mají svůj vlastní Lemur island, což byl doopravdy ostrov, s vodopádem, želvama ve vodě, no ráj na zemi. A kde myslíte, že ty lemry byly? Zalezlí v altánku se tam po sobě váleli jak pytle brambor a vybírali si blechy. A co je nejvíc k vzteku, v získání pořádné fotky mi vadila buď zeď nebo strom nebo lemur schovaný na stromě. Teda lemouni, zavítám za vámi znovu až nebude takový hic a očekávám, že svou šou zahanbíte tu lachtaní!

Den v zoo byl dost náročný, hodně chození, sluníčka a v mém případě asi málo pití, protože jsem si domů kromě Jelimána přivezla i migrénu. Ale zase jsem měla výmluvu pro to, abych se už večer nemusela učit, takže jsem se královsky vyspala. Jedno jsem ale pochopila. Na focení zvířátek ve velkých zoo výbězích můj malý objektiveček nestačí. Omluvte tedy fotky, kde zasazení zvířat do široké krajiny není záměr, ale nutnost.

https://picasaweb.google.com/113308521040012866498/Washington2012?authuser=0&feat=directlink